Sourozenecká žárlivost je přirozená. Naučte se ji zvládat hned ze začátku

Většina rodičů si nepřeje mít jedináčka. Považují to za jakousi nevýhodu a hendikep do života, že dítě bude vyrůstat samo. Řada z nich však nedomýšlí to, že spousta dětí nemá z příchodu sourozence pražádnou radost a jediná emoce, která je ovládá, je spíše žárlivost a zlost.

Žárlivost je přirozená emoce, kterou prožíváme více či méně často úplně všichni. Většinou se také prolíná s jinými emocemi jako je smutek či zlost a děti ji poprvé zažívají nejintenzivněji právě při příchodu nového sourozence.

Neexistuje žádný osvědčený návod, jak tomu zabránit. Dokonce nelze ani říci, že by pomáhal určitý věkový rozdíl. Podle výzkumů bývá sourozenecká žárlivost nejpalčivější, když od sebe sourozence dělí dva roky. Není to však tak vždy a míra žárlivost z větší části záleží na jiných faktorech. Neplatí ani to, že když je mezi sourozenci vysoký věkový rozdíl, vyrůstá každý z nich v podstatě jako jedináček, a tím pádem nebývá se žárlivostí takový problém.

Daleko větší vliv má na žárlivost mezi sourozenci chování rodičů, poté povaha dětí a jejich pohlaví (menší potíže nastávají mezi sourozenci různého pohlaví). Neprospívá také konstelace dvou dětí v rodině. Když je dětí více, vztahy obvykle nebývají tak přepjaté.

Dá se tedy se žárlivostí nějak bojovat?

Pečlivá příprava

Rodiče by neměli podcenit přípravu dítěte na příchod sourozence. O očekávaném miminku by se mělo včas vědět a mělo by se o něm co možná nejvíce diskutovat a vysvětlovat, jak se situace změní. Není potřeba příchod nového člena rodiny líčit v přehnaně růžových barvách – zejména je nutné dítě připravit na to, že miminko potřebuje hodně péče a pozornosti a také na něj musí být mimořádně opatrné. Není to nová hračka, ale velice křehký tvoreček, se kterým se dle toho musí zacházet.

Jeden šok stačí

Má-li se narodit nový sourozenec, je dobré snížit co možná nejvíce míru jiné zátěže, kterou může dítě prožívat. Je tedy nevhodné plánovat si na toto období také nástup do školky, případně se stěhovat, nebo dělat jiné velké změny, které mohou dítě rozhodit.

Péče, láska a pozornost

Ujistěte dítě, že jej stále stejně máte rádi, věnujte mu pozornost, pamatujte na jeho oblíbené aktivity. Není třeba jej uplácet novými hračkami, ale spíše vysvětlovat, že příchod nového člena rodiny mu nebere lásku a pozornost, kterou doposud měl.

Výhoda být „ten starší“

Děti si rády připadají důležité a ceněné – a v tomto období jim to můžeme dopřát naplno. Umožněme staršímu být „ten velký“, ten který pomáhá, řadu věcí již zvládne sám a hodně věcí „už může“. Oceňujte jeho samostatnost a schopnosti, ale buďte opatrní, abyste na dítě nevytvářeli přehnaná očekáváná, která nedokáže splnit. Vhodné je zapojit staršího i do péče o malého sourozence. Nenuťte jej ale za každou cenu, spíše vypozorujte, co jej baví a kde rád asistuje.

Lásku si nevynutíš

Nenuťte své starší dítě, aby za každou cenu projevovalo emoční náklonost svému mladšímu sourozenci, pokud to tak necítí. Z lásky se nesmí stát povinnost. Děti, které nemohou svobodně vyjadřovat svou žárlivost, trpí dvakrát – i tím, že ji musí nuceně potlačovat, protože se bojí potrestání. Starší sourozenec by se měl cítit pochopený i ve své žárlivosti a negativních pocitech.

Spravedlnost nefunguje

Dosáhnout spravedlivého uspořádání vztahů mezi sourozenci jde dost těžko. Každé dítě je jiné, každé potřebuje něco jiného a zcela rovnostářský přístup není dobrý pro nikoho. Rozdílů jde navíc dobře využít – miminko potřebuje nejvíce tělesného kontaktu, batole zase pozornost. Zatímco tedy miminko nosíte nebo kojíte, můžete stále komunikovat se starším, zadávat mu úkoly, podněcovat jej k činnosti a kladně hodnotit jeho úspěchy.

Žárlivost funguje i opačně

Nenechte si mýlit – i mladší mohou žárlit na starší. V takových případech je na místě dát mladšímu najevo, že není středem vesmíru a že i starší dítě má v rodině stejně důležité postavení.