Růže z Jericha: Rostlina s tradicí a symbolikou. Doma ale máte nejspíš jen její náhražku

Růži z Jericha můžete znát jako tradiční vánoční rostlinu. Proč ale nese tento titul a je vhodná pro pěstování i v našich podmínkách? Víte také, že i přes svůj název nejde tak úplně o růži? Její historie vychází z křesťanské symboliky a je nesmírně zajímavá stejně jako netradiční způsob jejího pěstování, který můžete vyzkoušet i u vás doma.

Tradice růže z Jericha sahá až daleko do minulosti. Její počátky můžeme hledat ve středověku, kdy si na různorodou symboliku velmi potrpěli. Tato nenápadná rostlinka pochází z pouštních oblastí Palestiny, Egypta, Izraele a Sýrie. Do Evropy se dostala díky křižákům, kteří se po svých krvavých výpravách vraceli ze Svaté země zpět domů. Odtud si také přinesla svůj lidový název, který odkazuje na místo jejího původu. Lidé ji tenkrát vnímali jako symbol vzkříšení, připomínku Ježíše Krista. Byly jí připisovány také zázračné a léčivé účinky. I proto byla výsadou movitějších lidí, kteří si mohli dovolit zaplatit za ni nemalé peníze.

Pravá růže z Jericha

Ve skutečnosti má růže z Jericha daleko prostší název. Říká se jí choulivka jerišská (Anastatica hierochuntica) a patří do čeledi brukvovitých. Roste asi na dvaceticentimetrovém keříku. Jde o jednoletou rostlinu, která ihned po odkvětu a dozrání plodů usychá. Právě tehdy se stočí do pevného klubíčka, aby ochránila svá semena, vrchol i střed před vyschnutím a žhnoucím sluncem. Jelikož má ale velmi slabý kořenový systém, pouštní vítr ji snadno odvane a pouští žene dál. To trvá až do chvíle, než pořádně zaprší.

V ten moment dojde k malému zázraku – stočené stonky se narovnají (díky tzv. hygroskopii), choulivka „ožije“ a z tobolek se uvolní semena, díky nimž je schopna se dál množit. Tato semena se uvolňují postupně, klidně v rámci několika měsíců, ale i let, kdy si semena stále zachovávají svou klíčivost. Jakmile voda dojde, stonky se opět stočí do klubíčka a růže se může vydat na další cestu podle toho, kam až ji vítr zavane.

Doma máte jen náhražku

Bohužel choulivka je v našich končinách jen velmi těžko k sehnání. To, co dnes pod názvem růže z Jericha většinou pěstujeme my, je ve skutečnosti kapradina vraneček (Selaginella lepidophylla). Ta ale nemá s Blízkým východem nic společného. Původem totiž patří do suchých a skalnatých oblastí v Texasu a Mexiku. Dá se za velmi rozumné peníze sehnat nejen v zahradnictvích, ale také na internetu. Ale pravá růže z Jericha to není. Byť pro amatéra jsou si obě rostliny velmi podobné a fungují i na obdobném principu.

Jak na pěstování

Pokud si chcete na Vánoce dopřát to, že si alespoň nepravou růži z Jericha vypěstujete i u vás doma, je to samozřejmě snadno možné. Vraneček k vám doputuje v suchém stavu a podle tradice by se měl oživit právě až na Štědrý den.

Pokud si tento rituál budete chtít vyzkoušet, je nutné začít rostlinu probouzet zhruba den předem. Není to vůbec složité. Postačí vám miska, do které vraneček položíte a zalijete jej vodou tak, aby jeho spodní část zůstala ponořená. Střed rostlinky však musí zůstat nad vodou. Po rozvinutí listů ho nechte v misce s vodou několik dnů a v případě potřeby vodu doplňujte. Postupně se bude nádherně rozvíjet až vykvete v nádherně zelenou kapradinu.

Potom rostlinu z vody vyndejte, nechte ji dobře vyschnout a schovejte do dalšího oživení. Vraneček není dobré nechávat ve vodě déle než pár dni, jinak by mohl začít plesnivět – a brzy vy zemřel.

Díky dostatečné vlhkosti dokáže vraneček vytvořit velmi podobný efekt jako pravá růže z Jericha. Při vánoční večeři vám tak může společnost dělat velmi příjemně vonící talířovitá růžice listů, která se v období sucha zase stočí do béžového, vzhledově suchého klubíčka.