Metody, jak ho (nebo ji) vyhnat z hlavy. Napořád.

Velmi často se stává, že i když dobře víme, že rozchod byl tím nejlepším možným řešením, stále nedokážeme na člověka, s kterým jsme tolik prožili, přestat myslet.

Víme, že už je po všem, víme, že by nemělo smysl vracet se k němu, ale přesto nám myšlenky na něj nedají spát. Vzpomínáme na lepší časy, které jsme spolu prožili, a nejsme sto pohnout se dopředu.

Jako bychom uvízli v minulosti.

Vidíme ho všude a ve všem. Myslíme na něj při poslechu oblíbené písničky, myslíme na něj kdykoli se na chvíli zastavíme a dovolíme svým myšlenkám rozlétnout se. Zdá se nám, že ho vidíme v davu, zdá se nám o něm ve snech.

Když cítíme, že už to sami nezvládáme, je to nejlepší, co můžeme udělat, navštívit odborníka. Pro takovou radu jste si sem ale nejspíš nepřišli.

Takže, jak si můžeme pomoci sami, abychom ho konečně vyhnali z hlavy?

Lidé se v dnešní době často rozcházejí neosobně, třeba s pomocí SMS. Doby, kdy si spolu oba sedli a upřímně si promluvili a vysvětlili své důvody, jsou dávno pryč. Čím dál častěji se stává, že lidé ani rozchod neoznámí, místo toho se jednoduše „vypaří jako duch“. Přestanou komunikovat, na sociálních sítích si vás zablokují, telefon vám nezvedají. V moderním slovníčku se tomu začalo říkat výstižně ghosting, tedy duchování.

Není divu, že pak na své expartnery nemůžeme přestat myslet. Chybí nám totiž onen pocit uzavřenosti. Stále máme pocit, že je třeba něco vyřešit, uzavřít jisté záležitosti. Možná cítíme potřebu něco svému expartnerovi vysvětlit, obhájit se nebo se dokonce omluvit (i když třeba ani pořádně nevíme, za co). Možná potřebujeme slyšet omluvu nebo alespoň objasnění, abychom se nemuseli neustále ptát „proč?“. A možná by nám úplně stačilo jen ho obejmout a říct mu sbohem.

Jenže nic z toho udělat nemůžeme. Ne doopravdy. A to nám brání jít dál.

Se situací se ale můžeme vyrovnat i jinak: Třeba napsat dopis na rozloučenou.

V klidu si sedněte, vezměte papír a tužku a začněte psát. Napište všechno, co jste mu nikdy říct nemohla, popište všechny své pocity. Dejte průchod všem svým emocím: smutku, vzteku nebo třeba pocitu zrady.

Dopis se obvykle neposílá. Po napsání ho ale můžete obřadně spálit.

Tato technika vám pomůže konečně v sobě vše uzavřít. Rozloučíte se s osobou, která vám byla drahá, a dáte jí sbohem. A pak můžete jít konečně dál.

Další způsoby, jak zapomenout:

• Vyplakejte se. Jasně, určitě jste už plakala. Ale pravděpodobně jste se snažila být silná a slzy ovládnout. Zkuste to tentokrát jinak: dejte svým emocím průchod a pořádně se vyplačte. Pusťte si hudbu, která vám sedne do nálady, a poddejte se tomu. Pláč dokáže být uvolňující.
• Popovídejte si. Máte nějakou dobrou kamarádku, která dokáže pochopit, čím si procházíte? Promluvte si s ní. Už jen to, že vás někdo vyslechne, pochopí a otře vaše slzy, pomůže. Takže pokud jste se doteď snažili držet všechen smutek v sobě a navenek jste nedávali nic znát, teď to změňte.
• Vyhoďte všechny věci, které vám ho připomínají. Existují věci, které by bylo hloupé vyhodit, ale na co si schovávat jeho staré tričko nebo papírovou kytičku, kterou vám kdysi vystřelil na pouti? Zbavte se všech zbytečností.
• Najděte si někoho nového. Zní to možná jako metoda „vytloukání klínu klínem“, ale nejlepším lékem na zlomené srdce je opravdu nová láska. Nemusíte hned hledat nový vážný vztah, ale dokázat si, že máte další možnosti, vám pomůže vyrovnat se s jeho odchodem mnohem snáz.

Tento článek byl sice napsán primárně pro ženy, ale všechno, co jsme napsali, platí pro úplně každého, kdo se snaží zapomenout.

Hodně štěstí. Buďte silní a věřte, že zase bude líp!