Do boje s plochýma nohama zapojte i bosou stezku. Vytvořit si ji můžete i na zahradě
Problémem dnešní generace často bývají ploché nohy nebo špatný došlap, který negativně ovlivňuje kvalitu pohybu a přetěžuje pohybovou soustavu. Asi není překvapením, že odborníci viní především špatnou obuv a pohyb po nevhodném povrchu, který nedává naší noze šanci se správně vyvinout.
Přitom chůze v botách pro člověka rozhodně není tak přirozená, jak by se mohlo zdát. Tisíce let chodil člověk bos, a proto je pro něj dodnes chůze naboso stále velmi přirozená a důležitá. Umožňuje nejen bližší kontakt s přírodou, což má pozitivní vliv i na naši psychiku, ale také nerovnosti povrchu velice vhodně procvičují naše chodidla a namáhají svaly, které noha při chůzi v botě nemusí téměř používat. Mimo to chůze naboso stimuluje také akupresurní body zodpovědné za správnou funkci vnitřních orgánů, což je jistě také nezanedbatelný benefit.
A zde výhody chození bez bot rozhodně nekončí. Vědci také odhalili, že takový pohyb je důležitý i pro mozek, protože pomocí chodidel dostává nové signály a dává vazům, svalům i šlachám jiné pokyny a lépe je procvičuje. Styk bosých chodidel se zemí nás také pomáhá uzemnit, což umožní tělu vstřebat ze země přirozené elektrony. Zdá se, že chůze naboso má samé výhody – proč ji tedy nevyužít?
Bosý chodníček
Mnoho lidí proto v dnešní době volí tzv. barefoot boty, které jsou speciálně vyvinuty tak, aby co možná nejvíce simulovaly bosou chůzi. Určitě to není špatný nápad, ale existují i jiné metody – třeba bosá stezka, kterou si můžete postavit klidně i u vás na zahradě. Tato stezka zaujme nejen děti, ale využít ji můžete i vy třeba jako skvělý relax po práci.
Jak začít?
Bosou stezku můžete zbudovat téměř kdekoliv, nezáleží, zda máte místo na rovině, nebo ve zvlněném terénu. Ideální je najít prostor, kde se dá zbudovat chodníček vedoucí z bodu A do bodu B. Velice oblíbeným tvarem je spirála, která se klikatí, nebo stáčí do středu.
Vhodné materiály
Druhým krokem je samotná příprava povrchu. Bude potřeba vykopat hlínu a drny asi do hloubky desíti centimetrů. Výkop poté vyrovnejte a udusejte. Následně je dobré výkop vyložit zahradní pásovinou, která zabrání plevelu v růstu, protože nepropouští světlo.
Vytvořte malé obrubníčky, které pomohou stezku viditelně ohraničit, ale také budou sloužit k oddělení jednotlivých povrchů. Materiál můžete vybrat podle svého uvážení, lidé dnes často volí obyčejné plastové obrubníčky, které snadno koupíte v hobby marketu, ale můžete si s tím tak více vyhrát. Je totiž pravda, že plast nepůsobí v přírodní stezce zrovna esteticky, ale je to rychlé a levné řešení. Výrazně zajímavější variantou jsou dřevěné latě, kulatiny, trámky nebo třeba opracované větve. Ke spojení materiálů ale nepoužívejte hřebíky, které by mohly představovat nebezpečí pro vaše bosé nohy. Raději volte provázky či dřevěné spojovací čepy.
Čím více povrchů, tím lépe
Materiálu, z něhož vytvoříte jednotlivé plochy stezky, je nepřeberně. Vsaďte ale na přírodní materiály a vždy přemýšlejte, zda nemůže být vámi zvolený materiál za určitých okolností nějak nebezpečný pro holé nohy.
Na začátek cestičky se hodí umístit nějaký jemný materiál, aby si nohy přivykly změně povrchu. Doprostřed můžete umístit hrubší a pichlavější materiály, které zajistí prokrvení a masáž chodidel. Na konec stezky byste se opět měli vrátit k materiálům jemnějším, které zabezpečí relaxaci a uvolnění chodidla.
K jemnějším materiálům lze rozhodně zařadit písek, trávu, seno, mech, kůru, jehličí nebo smrkové šišky. Hrubší materiály zahrnují kameny a hrubší štěrk, šišky z borovic, různé klacíky a jiné.
Velice vhodně se do stezky dá zapojit i voda. Zkuste v ní udělat malé jezírko nebo potůček, kde se nohy zchladí a prokrví. Neštítíte-li se špíny, klidně využijte i bláto, které má mimořádně chladivý efekt. Materiály ale vybírejte i s ohledem na údržbu stezky, aby nebyla doslova na „jedno použití“.
