Adventní tradice a zvyky: Co dělali naši předci a co se zachovalo dodnes?
Advent a celé předvánoční období má pro většinu lidí velmi kouzelnou atmosféru a nadšení z radostného očekávání Vánoc a domácí pohody během svátků. Původně měl být právě advent dobou postu, ale dnes jej chápeme daleko konzumněji. Pojďme si připomenout nejčastější lidové i církevní adventní tradice a zvyky.
Advent trvá až do západu slunce na Štědrý den, začátek se ale liší, protože začíná vždy tou nedělí, která je nejblíže svátku svatého Ondřeje, který se slaví poslední listopadový den.
Kvůli tomu pak adventní období trvá zhruba čtyři týdny a musí vždy zahrnovat čtyři neděle, z nichž první je mezi 27. listopadem a 3. prosincem, poslední nejpozději 24. prosince.
Postní doba jako příprava na příchod Ježíška
Adventní oslavy patří k nejstarším církevním svátkům, je doloženo, že se slavily již okolo 4. století na území dnešního Španělska a Francie, v 6. století pak také v Římě. Advent je z křesťanského pohledu obdobím očekávání příchodu Spasitele, tedy narození Ježíše Krista. I proto mělo být toto obdobím především časem pro návštěvu bohoslužeb, omezení jídla i pití a vyhýbání se zábavám nebo tělesným rozkoším.
Jenže dodržovat půst právě v zimě bylo pro většinu prostých lidí náročné. Během prosince se lidé chtěli logicky hlavně bavit, protože na hospodářství bylo mnohem méně práce než v létě, všechny povinnosti byly vyřízené a byl čas si odpočinout. Tvrdý půst, jaký církev dodržuje především před Velikonocemi, se tak do adventní doby zcela neprosadil.
Advent je také spojen s celou řadou tradic a svátků, které bývají propojeny s různými událostmi.
Svatý Ondřej (30. listopadu)
Svátek svatého Ondřeje byl tradičně spojený zejména s věštěním budoucnosti. Traduje se také, že je svatý Ondřej církevním patronem šťastných svateb a podle lidových pověr také nevěst, v noci z 29. na 30. listopadu to byla tedy hlavně svobodná děvčata, která s pomocí věšteb chtěla zjistit, zda se dočkají ženicha. Svatoondřejská noc ale měla mít moc vyjevit každému jeho další osud.
Svatá Barbora (4. prosince)
Svatá Barbora byla mučednicí, která byla podle legendy odsouzená na smrt a sťata vlastním otcem. Podle legendy si pak cestou na popraviště utrhla větvičku, která jako zázrakem uprostřed zimy vykvetla. A tato tradice se na vesnicích drží dodnes. Mladé dívky si na svatou Barboru utrhnout větvičku, která by měla do Vánoc vykvést. Příroda v tomto ohledu funguje poměrně spolehlivě a větvička většinou skutečně vyraší, takže vdavekchtivé dívky mohou být spokojené.
Svatý Miluláš (6. prosince)
V předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5. prosince, po vsi chodil průvod, jehož součástí obvykle bývalo několik Mikulášů, čertů i andělů. Krajově se oslavy dosti lišily, někdy si děti dávaly punčochu za okno, jinde Mikuláš obcházel stavení a děti obdarovával. Hodné děti dostávaly jablíčka, ořechy, sušené ovoce a cukrovinky, ty zlobivé pak dostaly syrové brambory nebo několik kousků uhlí.
Svatý Ambrož (7. prosince)
Následující den po Mikuláši se slavil svátek sv. Ambrože. Jsou doklady, které popisují tradici, kdy za soumraku čekal u kostela muž přestrojený za Ambrože do bílé dlouhé košile a na hlavě nosil černou špičatou čepici a přes obličej závoj. V ruce pak držel proutěné koště, ale také košíček se sladkostmi. Jakmile se objevily děti, rozhazoval kolem sebe bonbony. Byla to tedy jakási další forma Mikuláše – asi se tak daly spotřebovat přebytečné cukrovinky, které Mikuláš nerozdal den předem.
Svatá Lucie (13. prosince)
Tento svátek patří především ženám, které by tento den neměly vykonávat domácí práce. V minulosti se zakazovalo drát peří, tkát, prát a příst. Pokud by tento příkaz porušily, hrozilo, že by jim svatá Lucie mohla naplnit místnost nebo alespoň velký koš prázdnými vřeteny a ony by je musely všechny obratem napříst. Aspoň jednou v roce tedy ženy mohly legitimně odpočívat.
Roráty
Kdo nepochází z církevního prostředí, asi mu tento název ani nic neříká. Po nástupu barokní rekatolizace, přibližně v 16. století, se začaly předvánoční zábavy postupně omezovat a větší důraz se kladl na duchovní stránku adventu. A adventu se také každý den brzy ráno konala mše, kterou lidé nazývaly roráty. Pojmenování vzniklo z latinského úvodu staré mešní písně Rorate coeli desuper. Podobu rorátních mší přerušily až josefské reformy v osmdesátých letech 18. století, ale dodnes je tradice ranních rorátních mší zachována a většina katolických kostelů je během adventu organizuje.
ZDROJ: https://www.vanocni-darky.cz/advent-vse-co-byste-o-nem-meli-vedet/
ZDROJ obrázku: Pixabay
