Život s nemocí a bolestí. Musíte se znovu naučit jak žít

Chronická nemoc vás může dostihnout v každém věku. Jeden den je s vámi všechno v pořádku a další na vás leží tíha nevyléčitelné nemoci, kterou musíte již po zbytek života snášet. Podobně je to i s bolestí, která často tato onemocnění doprovází. A nemusí to být jen bolest fyzická, ale také strach, úzkost, deprese a další projevy, které na vás dennodenně útočí.

Různí lidé mají různé způsoby, jak se vyrovnat s bolestí a nemocí. Zatímco sebeobviňování a lítost k ničemu nevedou, aktivní postup podporuje a otevírá nové cesty z kruhu bolestí a beznaděje. Především je nutné zapomenout na sebeobviňování a hledání příčin. Zvládnout nemoc znamená, že ji přijmete jako fakt bez toho, aniž byste se neustále ptali, proč zrovna vy. Prostě ji přijměte jako svého společníka, se kterým se musíte chtě nechtě naučit vycházet a spolupracovat.

Zároveň si ale uvědomte, že dosažení tohoto stavu zabere nějaký čas. Jen málo lidí se dokáže s diagnózou smířit ze dne na den. Často to trvá dlouhé měsíce i roky než zmizí počáteční šok, odmítání přijmout fakta a snaha neustále hledat ten moment, kdy se vše pokazilo a váš život se vydal zcela nečekaným směrem. Dopřejte si tedy čas a nespěchejte na sebe.

Smíření není rezignace

Každý z nás snáší bolest a nemohoucnost jinak, jsou ovšem způsoby, které vás paralyzují a budete se v tom jen plácat. Můžete i ve své konkrétní situaci najít cesty, jak dál plnohodnotně žít. Se svým stavem se musíte smířit, sami jej nezměníte. To ale neznamená, že proti své nemoci nemáte aktivně vystupovat a hledat řešení, které by vám pomohlo a ulevilo. Nechte si poradit nebo si promluvte s lidmi, kteří vědí, čím si procházíte.

Neříkejte si neustále, jak by to mohlo vypadat, kdyby byly věci jinak. Věci jsou tak, jak jsou, a stýskaním nic nevyřešíte. Právě tyto plané naděje, mohou být obrovským zdrojem utrpení, které brání v úspěšném zvládnutí nemoci. Pokud vše, co děláte, je to, že si přejete, aby se to nestalo, ničemu nepomůžete. Snadné to ale není, to je fakt. Ale pokud se těchto pocitů nezbavíte, nedokážete se se svým novým životem vyrovnat.

Sebelítost a obviňování

Lidé, které postihla vážná nemoc, se často obviňují a nemají sami se sebou nejmenší soucit. Vzpomínají na všechny své prohřešky, které mohly mít přímo či nepřímo vliv na to, co se jim stalo. Ale ani tenhle přístup není v pořádku. Nic nám nemůže zaručit, že budeme celý život zdraví – ani vitamíny, ani správná strava, ani pravidelný pohyb. Naše těla stárnou, občas onemocní nebo se zraní a my na to často nemáme vůbec žádný vliv. Nejenže je špatné se obviňovat, ale je též hloupé myslet si, že projdeme životem bez jakýchkoli zdravotních problémů.

Většina lidí dříve či později čelí nějakému zdravotnímu omezení nebo musí žít s bolestí, kterou nikdy neočekávali. Často se až příliš soustředíme na vlastní utrpení a mizérii a nevidíme, že i lidé kolem nás řeší problémy, které jsou třeba jiné, ale to neznamená, že méně závažné.

Proaktivní přístup

Produktivní zvládnutí situace znamená, že se nad ní věcně zamyslíte a začnete přemýšlet, jak ji změnit a zlepšit. Důležitým krokem je zjistit si o svém problému maximum informací. Najděte si třeba podpůrné skupiny podobně nemocných lidí. Řekněte si přátelům a rodině o konkrétní pomoc. Pomoci může například terapie, kde proberte svou situaci s odborníkem. Určitě zase najdete možnosti, jak být aktivní. Nesnažte se izolovat od lidí, naopak od nich žádejte pomoc a podporu. Utuží to váš vzájemný vztah, a i oni budou vděčni za to, že mají možnost s vámi „normálně“ komunikovat. Snažte se zachovat si možná nejvíce zvyků a aktivit z období před nemocí. Pomůže vám to neutápět se ve smutku a lítosti.